Individualismus vs. kolektivismus (IDV)
Czech Culture (Česká kultura) | More on Czechs (Více o Češích) | Úvod (Introduction)
„Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou
svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou
nejbližší rodinu. Kolektivismus, jako jeho opak, přináleží ke společnostem, ve
kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni do silných a soudržných
skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich
věrnost." (Hofstede 2006: 66) Děti se v prvním případě učí myslet pomocí
„já", ve druhém pomocí „my". Zatímco „v individualistické společnosti nejsou
vztahy s druhými lidmi zřejmé a předem dány, jsou vytvářeny dobrovolně a
musí se o ně pečovat" (s. 69), v kolektivistické společnosti je předem
určeno, kdo jsou přátelé jedince – příslušností k rodině nebo skupině.
Kolektivistické společnosti se snaží vyhýbat přímé konfrontaci, a to i prostému
slovu „ne". Hlavní rozdíly v prostředí školy zachycuje následující
tabulka.
Tabulka 2: Hlavní rozdíly mezi kolektivistickými a
individualistickými společnostmi – škola
|
Individualistická společnost
|
Kolektivistická společnost
|
|
Od studentů se očekává, že
budou ve třídě mluvit za sebe
|
Studenti vystoupí, jen když
to skupina schvaluje
|
|
Smyslem vzdělání je naučit se, jak se učit
|
Smyslem vzdělání je naučit se, jak konat
|
|
Diplomy zvyšují ekonomickou hodnotu jedince a jeho
(její) sebeúctu
|
Diplomy jsou vstupenkou do skupin s vyšším
statutem
|
Zdroj:
Hofstede (2006: 86)
Graf 3: Index individualismu – komparace vybraných zemí
Zdroj dat: Hofstede (2010)
Nejvyšší skóre indexu individualismu mezi vybranými
zeměmi má USA (91), následuje s odstupem ČR (58), Slovensko (52) a nejméně
individualistické je Rusko (39). V této dimenzi má ČR podle skóre blíže
k Rusku než k USA (a se Slovenskem je na tom téměř stejně) a vlastní
zkušenost tomu odpovídá.
Jak se projevuje větší kolektivismus Rusů? V první
řadě je nutno upozornit, že u těch, kteří do ČR přicházejí za studiem či prací,
je míra individualismu pravděpodobně vyšší ve srovnání s těmi, kteří
zůstali v domovské zemi. I tak je nicméně možné pozorovat např. větší
soudržnost ruských (či rusky mluvících) studentů na českých vysokých školách.
Při vytváření pracovních skupinek by proto učitel mohl narazit na neochotu se
rozdělit, ale osobně takovou zkušenost nemám.
Dalším projevem kolektivismu je, že v ruštině stejně
jako v češtině častěji mluvíme o „naší" zemi, „našem" městě apod. a pro
vyjádření obecné pravdy či trendu pak používáme osobu „my", zatímco
v angličtině a USA je to „moje" země, „moje" město a při projevu pak
neosobní „one" (jeden) nebo „you" (ty, vy). To je něco, co by si měl učitel
uvědomit při výuce amerických studentů, pro které „naše" znamená „týkající se
mě a mých nejbližších – tj. rodiny", nikoliv občanů téhož města nebo státu. Čtěte dále:
|
