Dimenzi „požitkářství" lze definovat jako tendenci
připouštět relativně volné uspokojování základních a přirozených lidských tužeb
spojených s užíváním si života a zábavou. Na opačném pólu, tzn. jako
„zdrženlivost", stojí přesvědčení, že takové uspokojování musí být potlačováno
a regulováno přísnými společenskými normami. (Hofstede 2010: 281) Podrobněji o
obecných rozdílech viz následující tabulka (tato nová dimenze není rozpracována
stejným stylem jako ty předešlé a škole není věnována zvláštní část).
Tabulka 6: Hlavní rozdíly mezi požitkářskými a zdrženlivými
společnostmi – obecně
Požitkářská
společnost
Zdrženlivá
společnost
Větší procento velmi šťastných osob
Nižší procento velmi šťastných osob
Pocit kontroly nad vlastním životem
Pocit bezmoci: co se děje, není mým přičiněním
Větší důležitost volného času
Menší důležitost volného času
Větší důležitost přátel
Menší důležitost přátel
Uvolněná společnost
Přísná společnost
Méně morální disciplíny
Více morální disciplíny
Pozitivní přístup
Cynismus
Více extrovertních osobností
Více introvertních osobností
Větší optimismus
Větší pesimismus
Volně předepsané role mužů a žen
Striktně dané role mužů a žen
Úsměv je normou
Úsměv je podezřelý
Svoboda projevu je relativně důležitá
Svoboda projevu není příliš důležitá
Zachování pořádku není velkou prioritou
Zachování pořádku je velmi důležité
Zdroj:
Hofstede (2010: 291, 297)
Graf 7: Index požitkářství - komparace vybraných zemí
Zdroj dat: Hofstede (2010)
Nejvyšší skóre indexu požitkářství mezi vybranými zeměmi
má USA (68), následuje s velkým odstupem ČR (29), Slovensko (28) a Rusko
(20).
Tato dimenze může ovlivňovat atmosféru výuky.
V extrému stojí na jedné straně pozitivní, uvolněný, optimistický a
extrovertní přístup usměvavých Američanů a na druhé cynický, přísný,
pesimistický a introvertní přístup zachmuřených Rusů (a v lehce menší míře
i Čechů), kdy první ctí svobodu slova a druzí zachování pořádku… Rozdíl v
„užívání si života" se může projevovat různě. Američané si například stěžují,
že se Češi na ulicích či v metru málo usmívají. Také odpověď na otázku
„Jak se máš?" se v anglofonních zemích a Rusku (nebo ČR) liší – zatímco
v prvním případě je konvencí „Dobře.", ve druhém je normální si
postěžovat. Moje americké studentky si také občas stěžují na přílišnou
formalitu a rozlišování mužských a ženských rolí – i ve stylu oblečení; ruská
kultura je však v tom směru ještě vyhraněnější než česká. Pro výuku
z toho vyplývá, že studenti mohou mít různá očekávání, co se týče
oblékání, úsměvu, možnosti projevu či dodržování pořádku ve třídě, a tak je
nutné, aby učitel o rozdílech věděl a být připraven udělat kompromis.