Rozdíly ve výuce Američanů, Čechů a Rusů

Czech Culture (Česká kultura) | More on Czechs (Více o Češích) | Metodika

1         Úvod

Cílem této práce je ukázat možné projevy rozdílů mezi kulturami podle Hofstedeho kulturních dimenzí při výuce češtiny jako cizího jazyka, se zvláštním důrazem na výuku Američanů a Rusů. Hlavní otázka, kterou by tato práce měla zodpovědět, je, v jakých dimenzích se podle Hofstedeho Češi a tyto dvě národnosti liší a jaké problémy či nedorozumění mohou proto vyvstávat ve výuce. Práce představuje Hofstedeho pojetí kultury a jeho kulturní dimenze, které jsou jednotlivě rozebrány s důrazem na školu a vzdělání, načež je porovnáno skóre daných zemí a vyvozeny dílčí závěry pro výuku češtiny pro cizince. V závěrečné části práce následuje celkové shrnutí. Práce se opírá o studium bibliografických zdrojů a vlastní praxi.

K 31. březnu 2011 bylo v ČR evidováno celkem 425 167 cizinců (oproti cca 240 000 v roce 2003), což představuje asi 4 % populace. Bylo mezi nimi zastoupeno 173 různých státních občanství, přičemž nejčastější země původu byly Ukrajina, Slovensko a Vietnam. Školy v České republice ve školním roce 2009/10 navštěvovalo 60 721 cizinců, což představovalo 2,9 % všech žáků a studentů. V mateřských, základních a středních školách byly nejpočetnější Vietnamci, těsně následováni Ukrajinci a s odstupem Slováky. Nejvíce cizinců však studovalo na vysokých školách (34 552, tj. 56,9 %), přičemž nejčastěji pocházeli ze Slovenska (64,3 %). Za posledních šest let pak právě počet cizinců na vysokých školách nejvíce vzrostl, a to 2,6krát. Téměř stejně vzrostl i počet cizinců na středních školách, 2,2krát. (ČSÚ 2011)

Čtrnáct nejzastoupenějších zemí původu lze rozdělit do několika skupin: země východní Evropy (Ukrajina, Rusko, Moldavsko, Bulharsko, Rumunsko, Bělorusko), země střední Evropy (Slovensko, Polsko), asijské země (Vietnam, Čína, Mongolsko) a země „Západu" (Spojené státy, Spojené království, Německo). Jak ukážou následující kapitoly, a jak jistě všichni jazykoví učitelé vědí, stejný nebo velmi podobný jazyk s sebou zdaleka nenese i totožnost kulturní, jak je zřejmé např. z rozdílů mezi Čechy a Slováky, ale jak je také možno vypozorovat mezi národnostmi bývalého SSSR nebo anglofonními zeměmi.

Co se týče mě osobně, setkala jsem se již se studenty z USA, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Indie, Moldavska, Egypta, Thajska, Nového Zélandu, Velké Británie, Maďarska, Francie, Brazílie, Peru, Číny a Vietnamu. Američanů a Rusů jsem zatím učila nejvíce, učím však soukromě a má výuka je převážně individuální, případně ve velmi malých skupinkách, proto je také rozsah mého pozorování přece jen omezený. Při zpracovávání této práce jsem si uvědomila dvě věci: 1. Sama si nepřipadám jako „typická Češka". 2. Nedokázala jsem ze svých zkušeností vypozorovat a doložit mnoho zjevných rozdílů.

2         Projevy kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho ve výuce

2.1       Kultura

Kultura je mnohoznačný termín. Může být pojat jako fyzické památky určitého společenství, ve smyslu konkrétních institucí či akcí, jako určité společenské zvyky, tradice, hodnoty apod. V Hofstedeho pojetí je kultura jakýmsi „softwarem mysli", mentálním naprogramováním myšlení, pocitů a potenciálních činů osob, které se formuje vlivem sociálního prostředí a je sdíleno osobami, které v daném prostředí žijí nebo žily. Není to tedy něco geneticky daného, nýbrž naučeného, co od sebe odlišuje různé skupiny lidí. Zároveň mají všichni lidé něco společného – „lidskou povahu" – a všichni se vzájemně liší – specifickými osobnostními charakteristikami. (Hofstede 1991: 4-6)

Kulturní rozdíly se projevují různými způsoby, které Hofstede (1991: 7-9) shrnuje do následujících skupin: 1) Zvyky / praktiky: symboly (slova, gesta, obrazy či předměty, kterým je přisouzen zvláštní význam); hrdinové (skutečné nebo imaginární postavy oplývající uctívanými vlastnostmi a sloužící jako vzory pro chování); rituály (společenské aktivity považované v daném společenství za nezbytné). 2) Hodnoty (jádro kultury – tendence preferovat určitý stav nad jiným).

Hofstedeho výzkum se zaměřuje na porovnávání národních kultur, sám však poukazuje na to, že „národ" je v lidské historii relativně nedávný konstrukt, který by neměl být zaměňován s pojmem „společnost". Zatímco „společnost" je sociální organizace, která se v historii organicky vyvinula, a proto u ní můžeme mluvit o společné kultuře, „národ" je vytvořená politická jednotka. Některé národy jsou přitom na „kulturní" či „pokrevní" sounáležitosti založeny více a některé méně (např. francouzské občanské pojetí národa). Přesto jsou určité charakteristiky v mezinárodním prostředí obecně připisovány národnostem, protože je to snazší – a snazší je také získat pro taková společenství data. (Hofstede 1991: 11-12)

2.2       Kulturní dimenze

Hofstede své kulturní dimenze odvodil z výzkumu, který provedl v různých národních pobočkách společnosti IBM. Dokládá však, že mnoho jiných výzkumů dochází ke stejným či obdobným závěrům. Každá dimenze vystihuje určitou stránku kultury, kterou lze měřit a porovnávat s jinými kulturami. Skládá se z různých jevů či trendů, které se v dané společnosti vyskytují. Tyto jevy se nemusí nutně vyskytovat ve všech kulturách, které mají stejné skóre v dané dimenzi, ale existuje statistická pravděpodobnost, že tomu tak je. Ve svém původním výzkumu Hofstede pracoval pouze se čtyřmi dimenzemi, k nimž posléze přibyla dimenze pátá a v posledním vydání jeho publikace z roku 2010 je zařazena ještě dimenze šestá.  (Hofstede 2010: 27-49)

Pro ČR, Rusko i USA jsou k dispozici výsledky ve všech dimenzích. Ráda bych ale kromě toho zařadila do srovnání i výsledky Slovenska, pro ilustraci v předchozí kapitole uvedené poznámky o zavádějícím předpokladu kulturní blízkosti na základě blízkosti jazykové.

Graf 1: Celkové srovnání všech kulturních dimenzí čtyř srovnávaných zemí

Zdroj dat: Hofstede (2010)

Na grafu výše vidíme, že zatímco v některých dimenzích má Česká republika výsledky téměř identické se Slovenskem (indexy individualismu, dlouhodobé orientace a požitkářství), u jiných se více či méně výrazně liší (indexy vzdálenosti moci, maskulinity a vyhýbání se nejistotě). Pokud bychom předpokládali Rusko a USA jako dvě strany kontinua, mezi kterými se budou Česká republika a Slovensko nacházet, očividně bychom se mýlili, neboť Slovensko má v některých indexech extrémní hodnoty. Avšak co se týče České republiky, její výsledky se skutečně vždy nachází mezi hodnotami USA a Ruska. V některých indexech se blíží spíše USA (vzdálenost moci a maskulinita), ve většině je však blíže Rusku (individualismus, vyhýbání se moci, dlouhodobá orientace a požitkářství). Rusko ostatně ze srovnání vychází jako české kultuře nejbližší, a to v tom smyslu, že nevykazuje žádné extrémní hodnoty jako Slovensko, které má jinak k ČR tři nejbližší skóre. USA se od ČR liší nejvýrazněji.

Podrobněji jsou rozdíly ve skóre vybraných zemí v jednotlivých dimenzích rozebrány v následujících podsekcích. Předem však pár obecných pozorování. Podívá-li se čtenář na grafy u jednotlivých dimenzí, vypozoruje vzájemné souvislosti: Obecně, čím vyšší je ve vybraných zemích index vzdálenosti moci, tím nižší je index individualismu, a čím vyšší je index vyhýbání se nejistotě, tím nižší je index maskulinity. Čím vyšší je index individualismu, tím vyšší je index požitkářství a tím nižší je index dlouhodobé orientace.

Čtěte dále:

• Úvod - kulturní dimenze Geerta Hofstedeho
• Vzdálenost moci (PDI)
• Individualismus vs. kolektivismus (IDV)
• Maskulinita vs. femininita (MAS)
• Vyhýbaní se nejistotě (UAI)
• Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace (LTO)
• Požitkářství vs. zdrženlivost (IVR)
• Závěry
• Stáhnout PDF 

Share on - Sdílet na: