Celkově se ukázalo, že česká kultura je podle Hofstedeho dimenzí nejblíže kultuře ruské – respektive je jí definitivně blíže než kultuře americké, a i slovenské kultuře je v určitých dimenzích velmi vzdálená. Učitelé by si měli být vědomi kulturních rozdílů při výběru materiálů, organizaci výuky, hodnocení, motivování, stanovování cílů, ale i rozdílů týkajících se oblékání, míry formality či usmívání se. Charakteristiky amerických a ruských studentů lze shrnout následovně:

Američtí studenti jsou více individualističtí, ambiciózní, asertivní a soutěživí. Jejich ego je relativně silné, v projevu a myšlení se častěji objevuje „já" a student vystupuje sám za sebe. Jejich cílem je vynikat a selhání se jich může velmi dotknout. Mají tendenci své schopnosti nadhodnocovat, být pozitivní, optimističtí, uvolnění, extrovertní a méně formální. Svůj život mají pod kontrolou a úspěchu dosahují díky svým schopnostem – nebo náhodě. Je pro ně důležité vidět rychle výsledky své práce, ale není tak důležité, aby odpovědi a řešení byly jasné a jednoznačné. Cení se originalita. Učitel je pro ně odborník, se kterým mohou diskutovat jako rovný s rovným, který jim předkládá neosobní pravdy a má právo něco nevědět. Váží si brilantních učitelů, ale na výsledku vzdělávacího procesu se aktivně podílejí studenti sami a očekává se, že budou iniciativní. Co se týče rozdílů mezi pohlavími, ideálem je drsný muž a jemná žena, ale ve společenských rolích panuje rovnoprávnost a genderové rozdíly nejsou tak výrazné.

Ruští studenti jsou více kolektivističtí, neangažovaní, skromní, citliví a nekonfliktní. Jejich ego je více potlačené, v projevu a myšlení se častěji objevuje „my" a studenti reprezentují svou skupinu. Normou je průměrný student a vynikání může vzbuzovat žárlivost. Mají tendenci se podceňovat, být cyničtí, pesimističtí, upjatí, introvertní a formální. Mohou se cítit bezmocní, protože jejich život je ovlivňován vnějšími okolnostmi či náhodou, ale nedosáhnou-li úspěchu, přisuzují to nedostatku úsilí. Jsou schopni vytrvale pracovat pro dlouhodobé cíle, ale potřebují, aby jejich úkoly a cíle byly jasně definovány a strukturovány. Cení se přesnost a hledají se správné odpovědi. Učitel je pro ně mudrc, který všechny odpovědi zná a ke kterému mají respekt, protože jsou vůči němu v nerovném postavení. Chtějí však, aby k nim byl přátelský. Ve výuce má hlavní iniciativu učitel a měl by být zachováván pořádek. Muži i ženy jsou relativně jemní a citliví, ale mají jasněji definované společenské role a v domácnosti, na pracovišti a v jiných sférách se projevují genderové rozdíly.

Např. moje kolegyně se však na základě své praxe na základní škole o Rusech domnívá, že se „projevují jako individualisté, dominantní, suverénní; selhání ve škole je pro ně pohroma – většinou chtějí dosáhnout dobrých výsledků (leckdy pro to ale příliš nedělají). Často jsou tito žáci negativně proslaveni – chováním – lehce agresivní, drzí, hluční, … Mám pocit, že jim vyhovuje model přísného učitele, který vyžaduje disciplínu, než model učitele – kamaráda. To potom nevědí, jak s ním naložit. Když učitel řekne, že neví, srazí tím dojem toho erudovaného odborníka, ztratí autoritu. Selhání = náhoda – docela často se vytáčí, vymlouvají, neradi přiznají neúspěch." Ne všechna její pozorování odpovídají výše uvedeným závěrům. Lidé se však mohou projevovat v cizím prostředí jinak, vytvářet si obranné mechanismy apod. Přes veškeré vyjmenované rozdíly musí učitel zůstat otevřený a přizpůsobivý: o možných rozdílech vědět, ale nebrat je jako determinující a neměnné. Jak bylo řečeno na počátku, „národní" kultura je jen jednou z vrstev každé osobnosti – učitele i žáka. 

Čtěte dále:

• Úvod - kulturní dimenze Geerta Hofstedeho
• Vzdálenost moci (PDI)
• Individualismus vs. kolektivismus (IDV)
• Maskulinita vs. femininita (MAS)
• Vyhýbaní se nejistotě (UAI)
• Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace (LTO)
• Požitkářství vs. zdrženlivost (IVR)
• Závěry
• Stáhnout PDF