Učit se zprostředkujícím jazykem nebo bez něho?

Rozhodla jsem se, že bych se měla pokusit získat nějaké zkušenosti s výukou cizinců, se kterými se nemohu dohovořit žádným zprostředkujícím jazykem. Jinak jsem totiž zatím vždy používala angličtinu nebo případně ruštinu - která je ale v mém případě na nepokročilé úrovni a velmi pasivní a která vlastně stejně velmi brzy není vůbec potřeba, protože když učitel mluví česky pomalu a snaží se případně nacházet synonyma, tak se s rusky mluvícím cizincem velmi brzy po zahájení jeho výuky domluví.

Co se týče výuky bez zprostředkujícího jazyka, můj názor je rozporuplný. Na jednu stranu souhlasím, že pokud učitel nehovoří rodným jazykem cizince, je asi zbytečné do výuky zařazovat komunikaci v nějakém jazyce třetím, zvlášť pokud tím jazykem daný student-cizinec - nebo učitel - nebo ani jeden z nich nemluví dobře a mohlo by docházet k nedorozumění. Pokud však učitel a student mají jazyk, kterým se mohou dorozumět a v němž může učitel například vysvětlovat gramatiku, potom jsem zastáncem využívání tohoto jazyka, myslím si, že výuku urychlí. Učitel se však musí hlídat a musí se v ostatních situacích, než je vysvětlování záludností české gramatiky, snažit mluvit česky co nejvíce. Mluvit pomalu, používat stále stejná slova či spojení a případně přeformulovávat či hledat synonyma. A eliminovat zprostředkující jazyk, jak jen to jde.

Když není na výběr...

Všechny ty úvahy a návody jsou sice moc hezké, ale když nemá učitel na výběr, není co řešit. A právě do této situace jsem se chtěla dostat: vyzkoušet si, jaké to je, když před vámi sedí student, kterému nevysvětlíte, že například tohle je mužský rod, tohle ženský a tohle střední - že je poznáte podle koncovky a že se potom liší i přídavná jména a jejich skloňování a... Anebo, že tohle je akuzativ, a ten že se používá tak a tak a jeho forma je taková a taková...

Mým pokusným králíkem (nebo morčátkem, která používají Angličani :-) ), respektive předmětem mého prvního pokusu o výuku bez zprostředkujícího jazyka, se stala malá Li, asi jedenáctiletá čínská žákyňka, se kterou jsme se jednou týdně setkávaly na plus mínus 75 minut. A aby na mém učení příliš netratila, lekce byly bezplatné.

No, a jak to všechno bylo, o tom Vám tady postupně budu psát. :-)