 Zpočátku byla komunikace velmi obtížná, při hodinách jsme měly velký česko-čínský a čínsko-český slovník, ale když mělo slovo více významů, nemohla jsem si být vždy jistá, že správně pochopila, co mám na mysli – především v případě abstraktnějších slov (narazila jsem na problém např. u slova dělat). To, co šlo nakreslit, nebo pantomimicky předvést, bylo dobré. V knihkupectví jsem objevila a doporučila, aby si Li koupila, knihu „1000 čínských slovíček – ilustrovaný slovník" od Petry Ťulpíkové, Computer Press 2009. Li si pak knihu s sebou nosila denně do školy a věřím, že jí usnadnila komunikaci.
Co se týče osvojování si slovní zásoby a gramatických pravidel, až ke konci školního roku (měly jsme spolu lekce od října) se Li začala vyjadřovat víceslovně a odvažovala se vysvětlit i věci, které by předtím vzdala jako příliš složité – nyní však brala tužku a papír, a tak si pomáhala, aby vyjádřila, co chce. Po prázdninách (tzn. celkově po necelém roce), během kterých jsme se snažily mít lekce trochu intenzivněji – dvakrát týdně (plus měla pár lekcí s jinou učitelkou ze své základní školy, ale s tou jsem bohužel vůbec nekomunikovala) – a během kterých jsme se více věnovaly slovesům, už Li dokáže trochu lépe popsat, co dělala nebo bude dělat – s tím, že však stále plete časy a má omezenou slovní zásobu. Co jsme s Li dělaly či děláme?
Základní příkazy a rozkazy- dej mi to / vezmi to, schovej to / vyndej to, nakresli to / vygumuj to, zvedni to / polož to, sněz to, napiš to, otevři to / zavři to
- nedávej, neber, neschovávej, nevyndávej, nekresli, negumuj, nezvedej, nejez, nepiš, neotevírej, nezavírej
- Toto jsme dělali ještě minulý rok – Li dostala papíry, na kterých byla slova napsaná, měla je tam v této rozkazovací formě i v infinitivu a vyhledala si s pomocí sestry ve slovníku čínské překlady.
Základní přehled o časech přítomný čas – 4 skupiny (-ám, -ím, -uju, -u) - Toto jsme dělaly minulý rok, ale Li už to docela zvládá. Dostala kdysi tabulku s přehledem koncovek v těchto čtyřech skupinách. Nyní je docela schopna odvodit infinitiv nebo formu konkrétní osoby – zatím pomalu, někdy potřebuje pomoc, ale zlepšuje se.
minulý čas - Li dokáže z infinitivu pravidelných sloves udělat minulý čas, pamatuje si, že „já" musí mít „jsem" apod. V mluveném projevu má ale tendenci používat převážně přítomný nebo dokonce budoucí čas. Řekly jsme si také o druhé pozici, takže to docela zvládá – nebo stačí připomenout.
budoucí čas - Li si zavedla sešit, který je určený speciálně pro zaznamenávání sloves, která se učí. Má tam kolonky: sloveso – čínsky – vid – minulý čas – přítomný čas – budoucí čas – podmiňovací způsob – rozkazovací způsob. Zatím jsem jí naznačila, že některá slovesa nemají přítomný čas a u některých je budoucí čas s „budu" a u některých bez „budu", ale zatím jsme se rozlišování příliš nevěnovaly, zatím si to jen zaznamenává, aniž by tomu rozuměla.
Rody ten / ta / to; podstatná jména (mužský – souhláska, ženský - -a, -e, souhláska, střední - -o, -í, -e); přídavná jména (-ý / -á / -é) - Li dokáže podle základních pravidel rozlišit rody – k rozlišení jsme používaly barvy (modrá, červená, žlutá)
přivlastňovací zájmena - Li si napsala tabulku, ve které byla přivlastňovací zájmena v 1. pádu pro všechny osoby a rody v jednotném čísle. Nebyla tam forma „má" či „mé". Zatím jsme příliš neprocvičovaly.
Pády 4. pád – ve spojení se slovesy „mám", „vidím" apod. - Začaly jsme se trochu věnovat 4. pádu – na papíře byly obrázky a k nim si vždy připsala dvě věty typu: To je zmrzlina. / Vidím zmrzlinu. V tuto chvíli tedy tuší o těchto pravidlech: mužský životný – např. Krteček / Krtečka; mužský neživotný a střední – žádná změna; ženský – např. zmrzlina / zmrzlinu, rýže / rýži, tramvaj / tramvaj. Je však třeba tomu ještě věnovat dost času.
Přídavná jména - stupňování – dostala tabulku s některými známými přídavnými jmény, která byla rozdělena do 4 skupin podle koncovky 2. stupně: -ejší/-ější, -ší, -čí a nepravidelná
- Toto je poslední látka, kterou jsme probíraly, a potřebuje ještě procvičování a upevnění.
Slovní zásoba- od začátku jsme se už věnovaly těmto tématům: věci ve škole, rodina, barvy, zvířata, části těla, školní předměty (rozvrh), na ulici
- Začaly jsme číst knihu "Školní příběhy a jiná dobrodružství" (První čtení s velkými písmeny, nakladatelství Svojtka), ve které jsou velké obrázky ze školního prostředí.
- Obrázky využíváme k detailnímu popisu věcí a toho, co kdo dělá. Čteme text a úkolem Li je v něm identifikovat slovesa, která si potom zapisuje, určuje „kdo" něco dělá, infinitiv a čas slovesa. Nad sloveso ve větě potom napíše číslo 5. Zapisuje si i jiná slova, která jsou pro ni nová. Postupně si ke slovům bude připisovat číslo slovního druhu, o který se jedná, aby si to časem zapamatovala a pospojovala.
Sešity a knihy - Li má čínsko-český slovník, jinak má všechno okopírované – všechny materiály má pohromadě, ale protože jich začalo přibývat, řekla jsem jí, že nemusí všechny nosit.
- Nyní má na hodiny se mnou kromě sešitu, kam si dělá poznámky, a malého notýsku, kam si píše nová slovíčka (a jejich čínský překlad), nosit kopii 1. kapitoly knihy „Školní příběhy a jiná dobrodružství" (čteme příběh „Zamilovaná Julie"), dále se věnujeme stupňování přídavných jmen, identifikaci sloves a budeme se snažit identifikovat postupně všechny slovní druhy a věnovat se jednotlivým pádům.
Hodnocení - Mým cílem je Li rozmluvit a snažit se jí vysvětlit základy české gramatiky. Myslím si, že udělala za ten rok obrovský pokrok a je vynikající, že již dokáže hodně vyjádřit. Je však na ni třeba mluvit pomalu a jednoduše a případně věci opakovat nebo hledat jiný způsob vyjádření.
|