Jedná se o sadu, která se skládá ze tří částí: 1) učebnice, 2) sešitu s výkladem pádů, klíčem, přepisy poslechů a slovníčkem a 3) brožurky „Česká gramatika v kostce 2". Sada je doplněna dvěma CD a na internetových stránkách si Lídy Holé lze stáhnout manuál pro učitele. Obecná čeština se vyskytuje v určité míře ve všech třech částech, protože se autorky domnívají, že ačkoli je podle SERR doporučováno zapojit obecnou češtinu do výuky cizinců až od úrovně B2, mnoho cizinců končí se studiem na úrovni B1 (tj. úroveň této učebnice), a proto by měla být obecná čeština zařazena již zde – protože v reálném životě pak cizinci musí rozlišit podobu spisovnou od nespisovné a vědět, v jakých situacích je možné je používat.

Brožura

Obecná čeština je zmíněna v seznamu nejčastějších nepravidelných sloves u forem jseš, pomož a vem, u tabulky týkající se gramatických rodů a potom v tabulkách deklinací (kde je vždy v závorce za spisovným výrazem). Obecná čeština naopak zcela chybí u číslovek – např. na str. 6 dole, kde jsou deklinace číslovek dvě, tři, čtyři, pět a zájmena všechen, nebo na str. 1, kde jsou např. řadové číslovky nebo údaje týkající se roků.

Sešit

U nominativu plurálu na str. 219 není vysvětleno, že u mužského životného rodu nedochází v OČ k měkčení. U ostatních plurálu je již doplněna OČ forma číslovek dva (oba), tři, čtyři. V přepisech poslechových cvičení je OČ odlišena tím, že jsou dané výrazy tučným písmem. Ve slovníčku jsou pak uvedena i slova z OČ – což je vždy naznačeno touto zkratkou.

Učebnice a CD

V učebnici je OČ především v poslechových cvičeních. Některá poslechová cvičení spočívají v doplnění chybějícího textu do dialogů – v takovém případě není OČ graficky odlišena, ne vždy však následuje cvičení, které má OČ výrazy odlišit (např. na str. 44 nebo 114 dole).

Například hned na str. 8 je však cvičení písemné – dopis – a i v něm je OČ (do dopisu neformálních samozřejmě patří), která však není nijak odlišena graficky. Domnívám se, že by to bylo vhodné. Pod textem je však pouze odkaz na str. 204, kde se o OČ více pojednává. Další písemné cvičení, ve kterém je použita OČ, je na str. 55. Totiž, toto cvičení je poněkud matoucí. Je tam napsáno, že „Roman Pešek byl na pohovoru ve firmě" a „mluvil", avšak co následuje, je monologický text, který by byl spíše vhodný jako e-mail nebo průvodní dopis. V tomto textu se vyskytují výrazy OČ, které jsou zvýrazněny žlutou barvou a úkolem studenta je je nahradit spisovnou češtinou. Stejný způsob grafického odlišení OČ je zvolen na str. 65, kde však je úkolem studenta dohledat další výrazy a koncovky.

Na str. 80 a pak in a str. 204 je uvedeno, že koncovka –m u slovesa 1. osoby plurálu je OČ (oproti spisovné –me) – opravdu je to tak? Slyšela a četla jsem, že tato koncovka je hovorová, ne však OČ (na rozdíl od zkrácených verzí 3. osoby plurálu, např. dělaj).

V pádových tabulkách v učebnici nejsou zaznamenávány OČ koncovky.

Komentář a závěr

Na jednu stranu se domnívám, že je pravda, že by se studující již na této úrovni měli seznámit s existencí spisovné a nespisovné češtiny, protože musí být schopni je rozlišit a vědět, kdy kterou používat. Na druhou stranu si však nejsem zcela jistá, zda zvolený způsob prezentace OČ v této učebnici je zcela vhodný. Určitě je dobré zařazovat ji především do poslechů[1], nicméně, jsou-li tyto v učebnici přetištěné, měla by tam být obecná čeština odlišena – nebo by měli být studující vždy naváděni ke kontrole přepisu poslechů v doprovodném sešitu. Tam však mohou být daným způsobem zvýrazněny pouze koncovky, slovní zásoba nebo fonologie, už ne syntax.

Po studentech je v knize často vyžadováno, aby rozpoznali konkrétní projevy OČ – pokud to však po nich chceme, bylo by podle mě vhodné přidat i taková cvičení, kde bude jejich úkolem výrazy spisovné a nespisovné spojovat, nikoliv je sami produkovat, což je náročnější. Aby studující viděli vedle sebe výrazy spisovné a nespisovné.

Dále se domnívám, že by bylo dobré, aby bylo upozorněno na to (a to jsem nenašla – ale možná jsem to přehlédla), že studující jako cizinci by se měli spíše přidržovat češtiny spisovné, ať jsou v jakékoliv situaci (snad vyjma styku s blízkými osobami). V učebnici – na str. 204, na kterou je neustále odkazováno – by mělo být vysvětleno, že nemluví-li cizinec česky velmi dobře a přitom používá OČ, zní to velmi zvláštně.

Co se týče prezentace OČ v tabulkách v doprovodném sešitu a brožuře, možná by bylo dobré, kdyby byla OČ v tabulkách samostatných, její uvádění v závorkách může být trochu matoucí.